Nostalgie či temná minulost?
V krajině, kde vítr šeptal,
kde byl klid, však ztuhlý dech,
v každé škole, v každém šenku
lež se vznášela jak mech.
Ve dne lidé mluvili málo,
v noci šeptli, co kdo ví,
před vraty stál stín se zápisníkem —
a za slovem šla úřední.
Kuchařka si v zástěře
odnášela polévky,
číšník pil a v kapsách cinkl
příplatek za „úsměvky“.
Pod pultem se pravda skrývá,
máslo, maso, konzervy —
a ten, kdo neměl známost v řeznu,
měl jen prázdné nervy.
Učitelé v mapách křížkem
značili, co smí se číst asi.
A kdo měl v očích vlastní svíčku,
ten nesměl na žádnou misi.
A děti kreslily pionýry,
ne však tátu — šel za plot,
když si dovolil říci pravdu
o vládě, co „chrání lid“ i hrob.
Soused, co ti včera kývl,
zítra svědčí o tvém rtu.
Slovo v hospodě jak kletba,
než se dostane k soudu.
A když přišla noc na město,
v ulicích byl klid a chlad —
ne ten mír, co srdce těší,
ale ticho, co umí zradit.
A dnes někdo, z pohodlí,
v křesle, s Wi-Fi, svobodný,
poví: „To byl zlatý život.“
A hned cítíš — lež i dým.
Nechť tedy slovo zní jak zvon!
Paměť není sentiment!
Je to kotva, pravda, výkřik,
aby zítřek nebyl stejný den!
Znárodnění v Československu:
Největší krádež v dějinách země
Když se mluví o komunistickém znárodnění v Československu, často se diskuse zastaví u slov „továrny“, „kolektivizace“ nebo „znárodnění“. Jen málokdo si však plně uvědomuje, jak obrovský byl skutečný rozsah této operace – nejen v číslech, ale i v lidských osudech. Komunistický režim systematicky ospravedlňoval znárodnění ve jménu "spravedlnosti" a "pracujícího lidu", tvrdíce, že se tím odstraňuje vykořisťování a buduje beztřídní společnost. Skutečnost se však od této propagandy dramaticky lišila.
Kolik majetku bylo ukradeno?
Znárodnění probíhalo ve vlnách mezi lety 1945 až 1948. Odhady historiků a ekonomů ukazují následující:
* Hodnota znárodněného majetku do roku 1948 činila přibližně 150–180 miliard tehdejších korun (Kčs). Zdroj: World Bank: Rapid and multifaceted privatization experience of Czech and Slovak Republics. https://documents1.worldbank.org/curated/en/946611468913877900/pdf/Rapid-and-multifaceted-privatization-experience-of-Czech-and-Slovak-Republics.pdf
* Přepočteno na dnešní hodnotu by to znamenalo 2–5 bilionů korun, v závislosti na metodice převodu.
* Znárodněny byly:
* všechny doly, banky a pojišťovny,
* více než 60 % průmyslu,
* statky nad 50 ha a později i menší zemědělské usedlosti,
* veškeré obchody, ordinace, dílny a živnosti.
Ve výsledku stát během pár let eliminoval prakticky veškeré soukromé vlastnictví výrobních prostředků, včetně majetku střední třídy. Komunistické znárodnění bylo součástí širšího plánu na kompletní transformaci společnosti a ekonomiky. Zdroj: Wikipedia: History of Czechoslovakia (1948–1989). https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Czechoslovakia_%281948%E2%80%931989%29?wprov=sfla1
Ale skutečná cena byla vyšší
Peníze a majetek jsou měřitelné. Ale co ztracené životy, svoboda, čest a budoucnost celých generací?
* Desítky tisíc rodin byly vyhnány ze svých domů, často bez náhrady.
* Komunistický režim systematicky potlačoval jakýkoli nesouhlas, a to i prostřednictvím zákonů jako zákon č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, který definoval širokou škálu trestných činů proti státu a byl zneužíván k politickým procesům. Zdroj: Wikipedia: Komunistický režim v Československu. https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%BD_re%C5%BEim_v_%C4%8Ceskoslovensku?wprov=sfla1 Zdroj: German Wikipedia: Gesetz 231/1948. https://de.wikipedia.org/wiki/Gesetz_231%2F1948?wprov=sfla1
* Přes 270 000 lidí bylo perzekuováno v rámci politických procesů, tisíce dalších zneuctěny, zmláceny, zničeny psychicky. Zdroj: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR: Soudní perzekuce politické povahy v Československu v letech 1948–1989. https://www.usd.cas.cz/wp-content/uploads/Soudni_perzekuce_politicke_povahy_v_Ceskoslovensku_v_letech_1948_1989_statisticky_prehled.pdf
* Jen v komunistických vězeních zemřelo od roku 1948 do roku 1989 přibližně 4 500 osob v důsledku nelidských podmínek, mučení či nedostatku lékařské péče. Zdroj: Aktuálně.cz: Komunistická vězení: 4 500 mrtvých. https://zpravy.aktualne.cz/domaci/komunisticka-vezeni-4500-mrtvych/r~i%3Aarticle%3A276127/
Podmínky v těchto vězeních byly extrémně tvrdé, s častým hladověním, bitím a psychickým nátlakem. Zdroj: Totalita.cz: Věznice a koncentrační tábory. https://www.totalita.cz/vez/vez_hist_03.php
* 241 lidí bylo popraveno v politických procesech. Zdroj: Politické procesy: Procesy. https://www.politickeprocesy.cz/cs/procesy
* Lidé byli nuceni podepisovat „darovací smlouvy“ na svůj vlastní majetek, často pod nátlakem.
* Změnilo se celé nastavení společnosti: místo tvořivosti a odpovědnosti přišla pasivita a strach. Bezpečnostní složky, jako Státní bezpečnost (StB), hrály klíčovou roli v udržování strachu a kontroly, sledovaly občany a vedly rozsáhlé evidence "nepřátel režimu". Zdroj: Archiv bezpečnostních složek: Sborník 5/2007, kapitola 3. https://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik5-2007/kap03.pdf
* Vše, co bylo budováno desítky let – drobní řemeslníci, průmyslníci, sedláci, obchodníci – bylo zničeno. Lidé, kteří měli know-how a podnikatelského ducha, skončili v emigraci, v dolech, ve vězení nebo na dně společnosti. Odhaduje se, že Československo opustilo v několika vlnách emigrace (zejména po roce 1948 a 1968) statisíce lidí, mezi nimiž bylo mnoho vzdělanců a odborníků, což mělo devastující dopad na budoucí rozvoj země. Zdroj: Univerzita Karlova, Bakalářská práce: Fenomén emigrace z Československa 1948-1989. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/67195/BPTX_2011_2_11210_0_314251_0_124267.pdf?isAllowed=y&sequence=1
Kolektivní ztráta, kterou dodnes doháníme.
Znárodnění nezničilo jen minulost. Zničilo i budoucnost. Vzniklá ekonomická a morální díra se projevovala ještě desítky let:
* Ztracená konkurenceschopnost vůči Západu.
* Podřízenost politickému aparátu namísto odbornosti.
* Vytvoření mentality závislosti na státu.
* Rozklad důvěry mezi lidmi.
* Systematické rozkrádání státního majetku v podmínkách společnosti, která ztratila motivaci, vlastnictví i morální kompas. V systému, kde „nikomu nic nepatřilo“, ztratil i smysl pojem odpovědnosti.
Tento rozklad nebyl abstraktní. Lidé doma běžně hromadili věci z práce: cement, barvu, šrouby, maso i elektrospotřebiče, koberce, konzervy. Podle toho se dalo poznat, kde kdo pracuje. Běžné bylo i chlastání v práci, okrádání zákazníků, „vedlejšáky“ ze státního materiálu, výměna známostí za zboží a téměř všeobecně přijímaná lež. Zodpovědní a poctiví lidé byli často považováni za podezřelé nebo hloupé. Vládla kultura šedé zóny, v níž zločin nebyl výjimkou, ale strategií přežití.
Rok 1968 a sovětská okupace
Zoufalý pokus o reformu a návrat lidské tváře socialismu byl násilně přerušen v srpnu 1968. Okupace přinesla značné ekonomické škody, nejen přímé (zničená infrastruktura, ztráta exportních příležitostí), ale i nepřímé:
* Ztráta důvěry investorů.
* Útěk desítek tisíc odborníků do exilu.
* Obnova totalitních struktur a další desetiletí stagnace.
Podle některých odhadů činily celkové hospodářské ztráty z okupace a následné normalizace stovky miliárd korun. Jen přítomnost sovětských vojsk a jejich logistická obsluha stála ČSSR v průběhu let desítky miliard korun – peněz, které mohly být investovány do školství, zdravotnictví, modernizace. Zdroj: Echo24: Sovětská okupace zmařila stovky lidských životů a způsobila stamiliardové škody. https://www.echo24.cz/a/SwLAd/sovetska-okupace-zmarila-stovky-lidskych-zivotu-a-zpusobila-stamiliardove-skody
Restituce po roce 1989:
Návrat jen zlomku
Po roce 1990 došlo k částečné restituci, ale vrátilo se jen cca 150–200 miliard korun majetku. Zdroj: Český rozhlas Plus: Restituce v Československu. https://plus.rozhlas.cz/restituce-v-ceskoslovensku-8490431
* Mnohé budovy, pole i podniky už neexistovaly nebo změnily strukturu.
* Část z původních vlastníků už nebyla naživu. Část byla zavražděna nebo zničena.
Závěrem
Znárodnění v Československu nebylo „přerozdělení majetku ve jménu spravedlnosti“. Byla to organizovaná krádež, zločin provedený státní mocí a ospravedlňovaný ideologií.
Je to největší majetkový přesun v české historii, ale jeho skutečný dopad nelze měřit jen penězi.
Každý, kdo dnes romantizuje dobu „lidového vlastnictví“, by měl navštívit archiv, přečíst si výpovědi pamětníků, nebo se projít ruinami bývalých statků a továren. Je to tiché svědectví o tom, co se stane, když stát přestane chránit vlastnictví a začne ho zabavovat ve jménu „většího dobra“.
Zapojte se do našeho projektu
Máte pro nás tip? Víte o zajímavém příběhu nebo máte námět na článek? Dejte nám vědět a možná se právě váš námět stane naším dalším tématem.
Máte hotový článek? Svůj text můžete poslat přímo na e-mail wapdrak.nblog@blogger.com a po schválení ho rádi zveřejníme na našem blogu.
Chcete pro nás psát pravidelně? Máte zájem stát se stálým autorem a aktivně se podílet na tvorbě obsahu? Ozvěte se nám!
Pro diskuzi o tématech a spolupráci nás nejrychleji zastihnete v ➡️ Telegramu.
Žádné komentáře:
Okomentovat