Nové video od NÁŠ VESMÍR na YouTube

Kanál o vesmíru

Podívejte se na odvrácenou stranu Měsíce
Díky sondě Lunar Reconnaissance Orbiter se v tomto videu můžeme podívat na odvrácenou stranu Měsíce. Sonda se zaměřila na místa, která na vlastní oči viděla posádka mise Apollo 13. Video je fantastické a (domnívám se) nepotřebuje další komentář. Užijte si to! 😉👌 Video: NASA's Goddard Space Flight Center, Ernie Wright (USRA): Lead Data Visualizer, David Ladd (USRA): Lead Producer, David Ladd (USRA): Lead Video Editor, Maria-Jose Vinas Garcia (Telophase): Lead Translator), hudba: Universal Production Music: "Visions of Grandeur" - Frederick Wiedmann

Podívejte se na odvrácenou stranu Měsíce

Nové video od NÁŠ VESMÍR na YouTube

Kanál o vesmíru

Juno: Magnetické pole planety Jupiter
Jak se podobá magnetické pole Jupiteru zemskému? Kosmická sonda Juno zjistila, že magnetické pole Jupiteru je překvapivě komplexní, takže Jupiter nemá jediné magnetické póly jako naše Země. Na tomto videu je na základě animovaných údajů z Juno vidět snímek Jupiterova magnetického pole v jednom časovém okamžiku. Barvy červená a modrá vykreslují oblasti vrcholů mračen se silným pozitivním (jižním) a negativním (severním) magnetickým polem. Planetu obklopují imaginární isolinie s konstantní silou magnetického pole. První sekvence animovaného videa začíná něčím, co vypadá jako poměrně normální dipólové pole, ale do pohledu se brzy natočí magnetická oblast známá jako Velká rudá skvrna, která není přímo spojena s póly otáčení planety Jupiter. V další sekvenci nás animace přenese nad jeden z rotačních pólu Jupiteru, kde jsou červené magnetické horké skvrny protažené a někdy dokonce oválné. Pokud pochopíme magnetické pole Jupiteru, tak nám to může dát nápovědu k lepšímu porozumění záhadného planetárního magnetismu Země. Zdroj: astro.cz (apod.nasa.gov), video: NASA, JPL-Caltech, Harvard U., K. Moore et al.

Juno: Magnetické pole planety Jupiter

Nové video od NÁŠ VESMÍR na YouTube

Kanál o vesmíru

Simulace vesmíru Illustris
Jak jsme se sem dostali? Inu, pohodlně se posaďte a dívejte se. Tato počítačová simulace vývoje vesmíru dává vhled do toho, jak vznikaly galaxie a perspektivu pro místo lidstva ve vesmíru. Projekt Illustris v roce 2014 spotřeboval 20 milionů CPU hodin při sledování 12 miliard prvků, krychlí o hraně 35 světelných let, jak se vyvíjely během 13 miliard let. Simulace sleduje hmotu za vzniku různých typů galaxií. Jak se tento virtuální vesmír vyvíjí, tak část hmoty, která se s vesmírem rozepíná brzy zkolabuje za vzniku filamentů, galaxií a kup galaxií. Video se dívá z perpektivy virtuální kamery, která krouží částí tohoto proměnlivého vesmíru, nejprve ukazuje vývoj temné hmoty, potom vodíku určeného teplotou (0:45), pak těžších prvků jako je hélium a uhlík (1:30) a pak zase zpátky k temné hmotě (2:07). Výbuchy (0:50) popisují vyvrhávání bublin horkého plynu superhmotnými černými děrami v galaktických centrech. Vlevo dole je vidět čas od velkého třesku a vpravo dole je vidět druh hmoty, který se právě popisuje. Zajímavé rozdíly mezi Illustrisem a skutečným vesmírem včetně toho, proč simulace vytvořila přebytek starých hvězd, jsou momentálně předmětem studií. Zdroj: astro.cz, video: NASA, Harvard CfA, Illustris Collaboration

Simulace vesmíru Illustris

Nové video od NÁŠ VESMÍR na YouTube

Kanál o vesmíru

Odhalené tajemství nejvzdálenějšího studovaného tělesa Sluneční soustavy
Data z mise New Horizons realizované NASA poskytla nové pohledy na to, jak se planety a planetesimály – základní stavební bloky planet – v minulosti formovaly. Sonda New Horizons prolétla 1. 1. 2019 kolem pradávného tělesa Kuiperova pásu pojmenovaného Arrokoth (předběžné označení 2014 MU69, známé též jako Ultima Thule) a zprostředkovala lidstvu první blízký pohled na jedno z ledových těles z pozůstatků vzniku Sluneční soustavy v rozsáhlém regionu za drahou planety Neptun. Čtěte více zde: https://ift.tt/2T7Ckv6 Video: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute/James Tuttle Keane

Odhalené tajemství nejvzdálenějšího studovaného tělesa Sluneční soustavy

Nové video od NÁŠ VESMÍR na YouTube

Kanál o vesmíru

Hvězda Betelgeuse nejen zeslábla, změnil se i její tvar
Pomocí dalekohledu ESO/VLT astronomové zkoumali nezvykle výrazné slábnutí jinak jasné hvězdy Betelgeuse, rudého veleobra ležícího na obloze v souhvězdí Orion. Unikátní snímky povrchu této obří hvězdy zachycují nejen její slábnutí, ale také zdánlivé změny tvaru. Čtěte více na www.nasvesmir.cz 😉👌 Video: ESO/M. Montargès et al.

Hvězda Betelgeuse nejen zeslábla, změnil se i její tvar

Nové video od NÁŠ VESMÍR na YouTube

Kanál o vesmíru

Sluneční granule v rekordním rozlišení
Proč se povrch Slunce neustále mění? Americká národní vědecká nadace NSF (National Science Foundation) postavila na Havaji v USA sluneční dalekohled Daniela K. Inouye, aby tak pomohla s odpovědí na tuto otázku. Dalekohled Inouye má velké zrcadlo, které umožňuje pořizovat snímky s vyšším rozlišením, rychleji a ve více barvách, než kdykoliv předtím. Nedávno byly zveřejněny snímky z prvního světla pořízené během více než 10 minut a zkombinované do 5 sekundového časosběrného videa. Video zachycuje oblast na Slunci zhruba velikosti Země, na které jsou vidět granule o velikosti států a dají se rozlišit podrobnosti o rozměru jen 30 kilometrů. Středy granulí jsou jasné díky stoupající horké sluneční plazmě, zatímco granule na okrajích jsou slabší, jelikož ochlazená plazma padá zpět. Některé oblasti mezi okraji granulí jsou velmi jasné a jedná se o zvláštní magnetická okna do hlubšího a teplejšího vnitřku Slunce. Jak se magnetické pole Slunce stále mění, tak usměrňování energie a vliv na vzdálenou Zemi jsou mezi mnoha dalšími náměty, které se budou v nadcházejících letech z nového dalekohledu Inouye studovat. Zdroj: astro.cz, video: NSO, NSF, AURA, Inouye Solar Telescope

Sluneční granule v rekordním rozlišení